Jdi na obsah Jdi na menu
 


Článek o setkání s PhDr.Jiřím Kohoutkem, CSs. z napajedelského tisku - autor Pavel Kovář

27. 2. 2014

Autem za našimi předky …

 

Prolog

 

„…a kde vlastně bydlíš?“ 

„V Napajedlích …“

„ ? … a kde to, prosím tě,  je … ?“

„ No, Zlín asi znáš … takže…asi patnáct kilometrů od Zlína …“

 

Domov

 

Běžný rozhovor vedený s novými přáteli tu a tam - někde sto či více kilometrů od Napajedel, rozhovor končící pěknou dovolenou, či víkendový pobyt kdekoli u nás. Ano. Význam našeho města – a to je realita – samozřejmě neodpovídá v povědomí zbytku populace v České republice významu, který Napajedlím přirozeně přikládáme my, kteří se zde narodili, kteří zde žijí a kteří s nimi máme přímo asociován pojem domov.

Ano, víme, že historie pamatuje časy, kdy význam našeho města převyšoval význam dnešních průmyslových metropolí činících věhlas celému blízkému okolí. Ale tyto úvahy patří spíše k dobrému vínečku a přátelsky naladěné společnosti rodáků a pamětníků. Věřme, že by podobné hovory zazněly kdekoli tam, kde si své obce cení a zajímají se o ni.

 

Středověká zpráva o nás

 

Nejstarší zpráva o našem městě se patrně nachází v Právní knize města Brna a pochází z roku 1355. Zde v oppidum Napadil shledal soudní tribunál vinným místního sedláka, který i na středověké poměry krutě (!) vyslýchal svého sluhu nařčeného z krádeže… Je však možné brát takové datum za počátek ? Jistě ne…Studium historických pramenů může posunout první zmínku o našem městě o mnoho let zpět (viz přednáška Dr. Z. Pokludy v Knihovně města Napajedel, či webové stránky p. Kysilky). Přes zjevně existující polemiku o datech je však nepochybné, že Napajedla v době takových prvních zmínek dávno existovala. Plnila svou důležitou úlohu v ovládání citlivého komunikačního prostoru při dálkové obchodní cestě a patřila k državám českých panovníků. Když Jan Lucemburský odstoupil olomouckému biskupství roku 1318 Spytihněv a Topolnou, zůstala zde pouze Napajedla s nevelkým územím sahajícím od dnešních Kvítkovic k Topoloné, jako zůstatek královských domén na levém břehu Moravy... 

Ale naše vyprávění si ani v nejmenším neklade za cíl vypisovat obecně známé věci, které se snadno dočteme v krásné knize  Napajedla vydané roku 1998.

 

S Kohoutkem do pravěku

 

Je příjemné sluníčkem proveselené sobotní  ráno. Členové Muzejního klubu Napajedla se schází před radnicí s PhDr. Jiřím Kohoutkem, CSc, uznávaným historikem z Ústavu archeologické památkové péče Brno. Co jim bylo ze strany pana doktora nabídnuto? Prohlídka nejstarších archeologických lokalit v okolí Napajedel. 

Malý údiv…? 

Cožpak se i našeho města týká tak dávná historie, kterou jsme kdysi se zatajeným dechem četli v románech Eduarda Štorcha? Byli i zde, kde to lid nazval Maková, Radovany, Šardice či Dubová pozorovatelny pravěkých lovců vyčkávajících příchodu krajem táhnoucích stád, srstnatých nosorožců a majestátních mamutů? Podle stavu poznání současné archeologie vše nasvědčuje tomu, že tomu tak mohlo být.

 Na Dubové, Šardici, Makové a Dubníku (vršek poblíž žlutavského Tvarůžku) se nachází významná paleolitické naleziště. Paleolitičtí lovci, kteří nám zde zanechali svá pohřebiště, pazourkové nástroje a nepochybně využívali toku Moravy jako dopravní cesty. Titíž lovci zde lovili ryby a oděv z kůží ulovené zvěře si šili jejich kůstkami. 

Pohybovali se zde, usilovně bránili a mytologizovali území, která po tisíciletích i my považujeme za naše.

Archeologové Wankel a Přikryl roku 1887 a především Inocenc Ladislav Červinka roku 1909 nám zanechali první důkazy podporující tuto zprvu velmi odvážnou myšlenku. Na úpatí Tabarek bylo Červinkou označeno 42 (dnešní archeologové popsali 40) mohylníků. (Podobně mohutné mohylové pole se v našem okolí nachází až v Luhačovicích )

 

40 velmožů nám provždy neznámých jmen a osudů bylo postupně pohřbeno na úbočí hory. Její vrchol byl pro tehdejší obyvatele našeho kraje patrně nedostupným sídlem bohů. Ani velmož nemohl být pohřben na jejím vrcholku; pouze výška položení jeho mohyly na úbočí by mohla svědčit vážnosti, které požíval. Proč…? A jací to bohové…? Jaký to lid a jakým jazykem se dorozumíval…? Jaké příběhy vyprávěl svým dětem…? Obstály by před nám známými bájemi starověku…?

Kult předků doložitelný nejen z Tabarek, ale i z katastrů Vrbka-Pece (5 mohyl), Nová Dědina (4 mohyly) i Vrbka – Stará ohrada ( 5- 7 mohyl) byl pěstován prokazatelně již v době bronzové (asi 2000 př. Kr. –  doba snad 1250 let před založením Říma či doba pamatující stavbu velkých pyramid v Egyptě ). V popsané lokalitě nacházíme mohyly patřící váženým osobám až do dob slovanského osídlení (Tabarky). K největšímu překvapení pro členy Muzejního klubu Napajedla však asi patřila návštěva hradiska na Sklepiskách nedaleko katastru Košíky. Hradisko na Sklepiskách je monumentální pravěká pevnost ( podle Dr. Kohoutka pamatující dobu asi před 5000 lety) sloužící jako útočiště neobvykle početnému kmeni, který tehdy obýval náš kraj. V lese jsou i v hustém porostu dobře patrné valy z pálené hlíny smísené s dřevěnou pálenou výstuží. Její nepatrné vzorky si nyní můžete prohlédnout v Muzeu města Napajedel. Průměr valového opevnění na Sklepiskách  lze odhadnout asi na 500 metrů. 

V dobách kmenových bojů o loviště zde snadno nalezly útočiště stovky obránců i s rodinami. Vrchol opevnění tvoří dodnes patrná kamenná akropole tolik známá z pozdějších keltských oppid i slovanských hradišť. Jste udiveni? My byli také. Jak početné osídlení bylo v nepatrném okolí Napajedel v době před pěti tisíciletími. V době, kdy v Mezopotámii snad ještě nevzkvétal stát Sumerů a na Babylónské věži se začalo pracovat až za dobu, která nás dnes dělí od Velkomoravké říše… Podobné útočiště pravěkého člověka s valy sypanými z žárem zpracovaného materiálu je v naší republice známo již pouze v lokalitě Ordějov. 

První zmínky o Hradisku na Sklepiskách v roce 1930 publikoval p.Hanák z Velehradského muzejního spolku, později se zde věnovali archeologickému výzkumu Hrubý a Kohoutek. 

Co říci závěrem? Poděkovat za ochotu panu PhDr. Kohoutkovi, CSc, který nám svým jadrně podaným však vysoce erudovaným výkladem přiblížil Napajedla a jejich okolí v dobách, kdy perem byl pazourek, či bronzový nůž a papírem krajina. Ta krajina, kterou si můžete i vy prohlédnout, pohlédnete-li právě z okna. Poděkování za zajímavý den a za

realizaci velkorysé nabídky Dr. Kohoutka patří nepochybně i paní Blaženě Koulové z Muzejního klubu Napajedel.

Epilog

 

PhDr. Jiří Kohoutek, CSc – přední archeologický pracovník zlínského regionu, autor řady původních vědeckých prací. K velmi uznávaným patří např. pojednání o mohutném multikulturním nalezišti (neolit až Keltové) pod stavbou Carrefooru a Baumaxu. PhDr. Kohoutek považuje za svůj nejskvělejší objev bronzový poklad u Polešovic – 70 bronzových nádob. Nejvíce si však cení výsledků svého výzkumu Brumovského hradu, který zcela změnil pohled na středověkou historii kraje. Příznivcům památek v blízkém okolí je jeho jméno známo ve spojitosti s rekonstrukcemi a výzkumem hradů Helfštýn, Lukov a Cimburk.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA