Jdi na obsah Jdi na menu
 


Alsaské hrady

12. 1. 2007
 

Hrady v Alsasku


Jiří Hoza


Zeměpisná poloha Alsaska na křižovatce vlivů jak germánských, tak románských vypráví příběh příběh kultury, kterou v ranných začátcích naší éry přinesli Římané a později oživili Merovejci a Karlovci, náruživý konzumenti vína, které „vzpružuje a způsobuje dobrou náladu“. Před koncem prvního tisíciletí n.l. pěstovalo vinou révu více jak 160 osad a ve středověku patřila vína z Alsaska mezi nejprestižnější evropská vína. Alsaské vinohrady jsou proti oceánským meteorologickým vlivům chráněny od západu pohořím Vogézy. Vinice vysázené na stráních vogézského předhůří v nadmořské výšce od 200 do 400m, využívají maximálního slunečního svitu díky svému vysokému vedení. Především bílé odrůdy /Sylvaner, Pinot Blanc, Riesling, Muscat, Tokay-Pinot gris, Gewurtztraminer/ dávají vzniku vínům od jednoduchých, suchých až po ta opulentní a tělnatá, s výrazným ovocným aroma.


1. Trocha historie mezi válkou a mírem


- v r. 962 král Ota I., zvaný Veliký obnovuje Říši Karla Velikého pod jménem Svatá říše římská a nechává se korunovat papežem Janem XII za císaře. Císařský titul, kterým se od r. 924 nikdo nehonosil, tak připadl nové dynastii pocházející z Německa. V r. 937 si Ota podrobil burgundské vévodství a italské králoství. V r. 951 se vypravil do Itálie na žádost Adelaidy, vdovy po králi Lotharovi II, kterého nechal otrávit místní panovník Beranger II. Ten také Adelaidu uvrhl do vězení. Ota ji osvobodil, vzal si ji za manželku a nechal se korunovat italským králem.


- před r. 1000 ještě nelze hovořit o hradech, ale o panských dvorech, které jsou vystaveny ze

dřeva a orientovány buď v centru, nebo na periferii vesnic


Spor o investituru

- v r. 1075 vyhlásil Řehoř VII dekret, který zakazoval duchovním přijmout biskupství či opatství od laika. Praktické uplatňování tohoto dekretu rozpoutalo roztržku mezi papežem a Jindřichem IV. Jindřich nehodlal ustoupit a trval dál na právu vybírat biskupy, kteří se pak stávali jeho poslušnými nástroji. Spor rozhořel v r. 1075, když Jindřich jmenoval svého kaplana arcibiskupem milánským. Řehoř VII vyobcoval krále z církve a Jindřich ho na oplátku sesadil. V únoru 1076 nechal Řehoř naopak zbavit trůnu krále. Německá knížata se ke králi obrátila zády a hodlala jej nahradit jiným panovníkem. Jindřich se musel podrobit, kajícně se na hradě Canossa podřídil papeži, kde mu Řehoř v r. 1077 odpustil. Jindřich však v boji pokračuje a Řehoř jej znovu vyobcuje z církve a uznává nového krále, kterého mu navrhla německá knížata. V r. 1080 němečtí biskupové sesadili Řehoře VII a zvolili „vzdoropapeže“ Klimenta III. Jindřich IV se zmocnil Říma, kde jej Kliment III. korunoval v r. 1084 císařem. Řehoř uprchl a v r. 1085 zemřel v Salermu. Konflikt trval téměř dalších 40 let. V r. 1122 Jindřich V, syn Jindřicha IV, uzavřel s papežem Kalixtem II wormský konkordát, který jasně rozlišoval duchovní a světskou stránku papežského úřadu.


- ve vrcholném středověku si král přivlastňuje právo stavby hradů, šlechta smí stavět jen s jeho souhlasem, toto privilegium má význam, neboť může poškodit královskou moc. Prakticky tento princip ale nemůže být aplikován. Od 10. stol začíná vyšší šlechta obdělávat půdu a kultivovat lesy. Znakem přivlastnění půdy feudálem je stavba hradů. V této době se objevují první hrady v Alsasku. Z prvních fortifikací se objevují Haut-Ribeaupierre /zemitá hlína/ a Frankenbourg /kámen/. V 10. stol. existuje také Ratburg před r. 913, Hohenbourg-Mont St. Odile /mezi lety 913-933/, Erstein /před r. 999/. Svatá říše římská podstupuje snížení moci, která provokována jejím rozdělením a stavbou hradů.


- v 10. a 11. stol. si horní vrstva obyvatelstva přivlastňuje půdu a začínají budovat hradu. Do

11.stol. dominují hraběcí rody, které jsou v Alsasku málo početné – zahrnuje pozdější

Habsburky a hrabata z Eguisheimu. V 11. stol. jsou hradní lokality jsou zřídkavé

/Turquestein – r. 1000, Thanvillé – 1089, Dabo – 1091/. Stavby jsou ze dřeva, zeminy a na

sucho kladených kamenů, tyto první hrady zanechaly jen minimální stopy. Hradby této doby

byly objeveny na hradech: Ottrott – stopy konstrukcí ze dřeva a primitivní hradby. K tomuto

seznamu můžeme připojit Haut-Eguisheim /před r. 1018/ a St.Ulrich /před r. 1038/.


- na konci 11. stol. a v průběhu 12. stol. se objevují ne-hraběcí rody. Během sporu o

investituru je císař nucen bránit svou legitimitu. Tuto krizi doprovází výstavba okolo 60

nových hradů. Staré hrady se rozšiřují, zvětšují nebo se rozdělují. Takto se Haut-Eguisheim

stal dvojhradem /Dagsbourg a Mittelburg/ během let 1150-52, později trojhradem

/Weckmund/ během r.1200. Od 13. stol. už není výstavba hradů výsadou krále a vyšší

šlechty /hrabat, vévodů, panských rodů/. Vytváří se nižší šlechta z rytířů, jejichž

společenskou funkcí je vojenská branná povinnost a hrady se stávají symbolem rytířství a

rytíři je zároveň vlastní.


- v 12. stol. – spor o investitury, který končí v r. 1122 shodou ve Wormsu, která zavazuje

císaře bránit svou legitimitu tváří v tvář církvi. Je to období bouřlivé výstavby kamenných

hradů, 30 nových hradů spatří světlo světa v tomto období /Guirbaden, Frankenbourg,

Fleckenstein, Epfig/. Existují 2 typy defenzivních staveb: 1.donjon /obytná věž/, kde se

snoubí prvky jak obytné, tak obranné /Haut-Barr, Ratsamhausen – Ottrott/ a 2. bergfrit

/útočištná věž/


- okolo r. 1135 rozděluje císař Lothar III Alsasko na 2 državy, na horní a dolní Alsasko


- stoupenci a odpůrci císaře válčili do 1. pol. 12. stol. Hrabata z Eguisheimu, nepřátelé císaře ovládali hrady Eguisheimu a Dabo a využívali opěrných bodů – hradů Guirbaden a Thanvillé. Fridrich le Borgne vedle nich staví pravpěpodobně St. Ulrich a Haut-Koenigsbourg před r. 1147, Štaufové ovládají početná místa v okolí Selestatu.


- v letech 1152-1190 se stává vládcem Svaté říše římské císař Fridrich Barbarossa a říšská moc dosahuje vrcholu. Dobrá dvacítka hradů byla vystavena v této době.


- ve 13. stol. – politika stavby hradů a zakládání měst. Hrady jsou obklopeny vysokou a silnou

zdí, mající plášťový charakter a zaujímající do sebe i palác /Ortenbourg/. Hradební zdi jsou

známy již ve 12. stol. /Greifenstein/, lépe jsou představeny ve 13. stol. /Spesbourg, Nouveau

Windstein, Wassenbourg/. Nádvoří je často chráněno mezi věží a palácem. V této době se

bergfrit všeobecně rozšiřuje, je často čtverhranného půdorysu, ale také pentagonální

/Bernstein, Wasigenstein/, nebo půdorysu kruhového /Lutzelbourg-Ottrott/. Nástává doba

vzniku aktivní obrany hradu /flankovací věže a podsebití/ - Landsberg, Guirbaden

Hradní architektura se snaží snoubit 2 základní principy: zlepšení obrany a hledání

odpovídajícího komfortu. Hrady se stávají symbolem rytířství.







Landsberg /Heiligenstein/


- situován na výběžku masivu Vogéz, nedaleko od Bloss, v nadmořské výšce 585m, oddělen od okolí výrazným příkopem.

- původní hrad byl vybudován před r. 1200 Konrádem z Landsberka během krize, jíž se otřásá říše. Páni z Landsberka se stali poručníky opatství dominikánů, kteří byli ustaveni císařem a hrad byl vybudován k posílení obrany opatství Hohenburg /Mont St.Odile/, Niedermunster a Andlau. Původní hrad zahrnoval čtverhranný donjon a panský palác, na jehož JV fasádě se dochovala nádherná arkýřová románská kaple se svou oratoří. Během poloviny 13. stol. probíhá druhá výstavba na východě hradní lokality, kdy jsou připojeny 2 paláce a 2 kruhové věže schopnými flankování, mezi nimiž je kurtina opatřena několika střílnami v nikách. Hrad je přestaven v 15.stol. a přizpůsoben střelným zbraním. Pánové z Ladsberka jsou v r. 1412 nuceni zastavit hrad falckému kurfiřtovi.Ve špatném stavu je hrad Landsberkům vrácen v r. 1479. Zdá se opuštěn v 16. stol., ale lesník zde pobývá ještě v r. 1733. Během třicetileté války byl pravděpodobně dobyt Švédy. Na poč. 19. stol. získává zříceniny rod z Turckheimu, kteří jsou majiteli dodnes.

-čtverhranný donjon chránil okázalý románský palác se svou arkýřovou kaplí a byl natočen svou hranou proti místu předpokládaného útoku. Na východě se nacházelo nádvoří, na kterém byly vystaveny v pol. 13. stol. dva paláce a 2 flankovací věže. Tato část byla přestavena v 16. stol. Hrad se rozšiřuje na východě v 15. a 16. stol. /dělová střílna/. Na severu se rozprostírá nádvoří užívané v gotice.


Ortenbourg /Ortenberg/


- hrad se vypíná svou siluetou a chrání vstup do údolní Liépvre, přímo naproti Haut-

Koenigsbourgu, na konci žulového vrcholu zvaného Rittersberg v nadmořské výšce 443m


- stavbu hradu se datuje mezi léta 1260-1265 a je dílem Rudolfa Habsburského.

Otto d´Ochsenstein je správcem držav v Alsasku. Po smrti Rudolfa Habsburského je držen

v chodu novým králem, Adolfem z Nassau. V r. 1293 je Otto nucen vrátit hrad Habsburkům.

Obléhá ho tedy. Za velkých nákladů vztyčí věž v Scherwilleru jako základnu k útoku a

potom další hrad – Ramstein, bez pochyby jako předsunutou základnu. Habsburkové jej

získávají zpět později v r. 1298. V 15.stol. se stal sídlem loupeživých rytířů. V r.1470

obsazen jednotkami burgundského vévody. V r. 1474 je hrad v rukou biskupa ze Štrasburku,

který jej vrací za jistých podmínek několika spolumajitelům. Od 16. stol. se Ortenbourg

rozpadá ztrátou údržby, ale je stále obývaný do zač. 17. stol. V r. 1633 Švédové hrad

zapalují.


- Ortenbourg je nevýdaným představením vojenské architektury. Hradu vévodí působivý pětipodlažní bergfrit opatřený břitem natočeným k severu, k místu předpokládanému útoku. Je pětipodlažní a vysoký 35m. Bergfrit není vetknut do plásťové hradby a mezi nimi je tedy okružní průchodná cesta, umožňující pohyb obránců. Mezi plásťovou hradbou a bergfritem jsou ukotveny 2 prampouchy. Ač zevně pentagonální půdorys je uvnitř tvaru čtvercového, čímž je zesílena přední nástřelná část s břitem. Jižní strana je opatřena četnými střílnami umožňující obranu nádvoří.

Hrad je dále na severu oddělen od okolí třemi na sebe navazujícími příkopy, vylámanými v žulové skále, které znesnadňují postavení obléhacích strojů.

Plášťová hradba je vystaveno do poloviny výšky bergfritu a je opatřena četnými střílnami v nikách ve třech úrovních nad sebou. Je jedním z prvních hradů opatřenými těmito typy střílen v Alsasku, ulehčující ovládání luků a samostřílů.

Rozsáhlý palác, chráněný věží obsahuje v patře velký panský sál, z východu osvětlený krásnými gotickými kružbovými okny z červeného pískovce. Pod sálem se nacházela krbovna, místnost, kterou byl panský sál vytápěn, byla osvětlena úzkými střílnovými okny v nikách se sediliemi. Jedno z nich je vybaveno dokonce pisoárem. Velká kuchyň byla umístěna u západní stěny.

Nádvoří, vybudované ve 14. stol. je přístupné přes velkou obloukovou bránu, která je bráněna křížovou střílnou.


Ramstein


- hrad postaven v pozadí hradu Ortenbourg, na podpůrném ostruhu v nadmořské výšce 384 m. Původně je Ramstein vystaven jako obléhací hrad v r. 1293 k obléhání Ortenbourgu, ve 14. a 15 stol. objektem několika výstaveb. Je pravděpodobně obydlen do zač. 16. stol. Stejně jako Ortenbourg zapálen Švédy v r. 1633.

- zachovány fragmenty působivé obytné věže a hradby nádvoří flankovaného 2 polokulovitými věžicemi.


Bernstein


- vystaven daleko od obce Dambach-la-Ville na konci žulové ostruhy v nadmořské výšce 562 m. Je to nejtypičtější hradní dílo vystavené v Alsasku na úsvitu 13. stol. Zdá se, že posloužil jako model četným dalším hradům v oblasti Alsaska.

- pentagonální bergrit, nepochybně nejstarší v Alsasku nebyl obyvatelný. Jeho zesílené zdi sloužily k zastínění staveb umístěných za ním a ke ztlumení otřesů způsobených dopadem projektilů z metacích strojů. Vnitřek je zužen na prostor nutný k pohybu obránců, je opatřen prevetem. Věž slouží k ochraně podlouhlého obydlí, umístěného přímo za ním. Mezi 2 zdmi, opatřené úzkými okny, sloužícími zároveň jako střílny, se nacházel palác. Prostor, který od sebe odděluju bergfrid a palác sloužil jako cisterna. Naproti – v SV úhlu byla vystavena čtverhranná věž. Jejím úkolem bylo bránit vstup do horního hradu při její patě a patro bylo využito jako kaple. Hrad bylo možno bránit malým počtem obránců bez velkého nebezpečí obytným budovám. Na konci středověku byl hrad upraven k obraně proti střelným zbraním. Na východě před věží byla uzpůsobena terasa k postavení děl. Toto umístění zároveň chránilo studnu, která byla vyražen pod terasou v délce 10m.

- ve 12. stol. hrad patřil Alsaským hrabatům. Nezůstalo ale nic z první stavby vystavené mezi lety 1163-1179. Během prvního mezivládí v letech 1198-99 jsou hraběcí hrady zničeny alsaským vévodou, bratrem císaře, aby je potrestal za to, že vedli boj proti Hohenstaufům.

Během této opochy je tedy Bernstein rekonstruován. V této době , bratr Ferryho z Lorrain, probošt opatství Saint-Dié, vedl skandální život se svou vlastní dcerou, kterou měl za mnišku. Aby tomu nastal konec, vévoda uvězní dceru na Bernstein. Ale probošt může pokračovat ve svém extraordinérním životě hýření a loupení během početných let, než jej nechá vévoda úkladně zavraždit v r. 1217. Pevnost zůstává během 1 měsíce v držení biskupským hordám ze Štrasburku v r. 1227. Je ale získán biskupem a zůstává v církevním držení až do jeho zničení během třicetileté války.


Haut-Andlau


- dva bergrity svírající palác ze 14. stol. na jednom z vrcholů Vogéz v nadmořské výšce

451 m, dominující v kraji Andlau a Barr.

- úzký skalní hřeben, oddělený od okolí širokým příkopem posloužil k usazení podlouhého obydlí. Vnitřní prostor je rozdělen do 3 úrovní, oddělených plochostropými podlažími.

Přízemí sloužilo jako sklepení, do kterého vedl vstup z východu. Je opatřeno vysokými střílnami v nikách. Okna jsou orientovány na všechny strany, ale nejvíce je jich směrem východním. V 1. poschodí jsou dochována kružbová ostění z růžového pískovce ze 14. stol. Dva bergfrity rámují obydlí uložené mezi nimi. Ve spodní části jednoho z nich byla vytesána cisterna. To jej upředstňuje jako poslední útočiště obránců. Ale Henri-Paul Eydoux si všiml, že role těchto dvou bergritů je více symbolická, než vojenská. Do míst, kam lze event. umístit obléhací stroje, se hrad natáčí svou nejdelší stranou, která je navíc opatřena početnými okny. Hrad byl založen rodem, který hrál významnou úlohu ve službách císaře od 12.stol. Je to prestižní dílo, které má svou nepostradatelnou roli pro poznání staré vojenské aristokracie. „Dva bergfrity jsou vidět více, než jeden“. Setkáváme se zde s podobným motivem, který se zrodil o několik let dříve na blízkém hradě Spesbourg.

- Haut-Andlau byl vztyčen okolo r. 1344 Rudolfem z Andlau, vice-domem biskupa Bertholda ze Štrasburku. V r. 1438 vojsko z Obernai vylomily brány. V 16. stol. byl restaurován pány z Andlau, kteří právě obdrželi hraběcí titul. V letech 1632-33 hrad obsazen Švédy.


Spesbourg


- zříceniny hradu zaujímající konec žulového hřebene /452 m/, nedaleko od Haut-Andlau.

- vystavěn pravděpodobně něco málo po r. 1246 pro Alexandre de Dicka, právního zástupce opatství v Andlau. Hrad je potvrzen v r. 1310. Páni z Andlau se stali jedinými vlastního v r. 1386. Opuštěn po r. 1550.

- stavba zahrnuje čtverhranný bergfrit, 2 paláce, které jsou chráněny před možným útokem plášťovou hradbou. V 1. poschodí východního paláce jsou v okenních záklencích ještě pozůstatky nástěnných maleb. Západní palác byl zbořen okolo 1550. Nádvoří obsahuje stavby ze 16. stol.


Frankenbourg


- místo, na kterém byl před r. 1143 postaven hrad na vrcholu u křižovatky cest z Val de Villé a Vallée de Sainte-Marie-aux-Mines, sloužilo jako opevnění již Keltům a Římanům.

- postaven v nadmořské výšce 702 m hrabaty z Frankenbourgu na nepravidelném půdorysu sledujícím tvar skály. Kruhový jednoduchý bergfrit pochází z části z 12., z části ze 13. stol. Brána do horního hradu byla kryta dělovou věží s ústupkovými střílnami. Na nádvoří jsou zbytky románského paláce a studně.


Chateaux d´Ottrott


- dva sousedící hrady vystaveny na ostruze v nadmořské výšce 485m. Archeologické vykopávky dovolují konstatovat, že první hradby byly vystavěny v 11.-12. stol. Následkem požáru bylo místo přestavěno


Rathsamhausen


- nejstarší části je impozantní čtverhranná obytná věž /okolo 1180-1200/. Krásná románská stavba s četnými dekorativními články na hlavicích a sloupcích. Stranou možnému útoku je otočena západní stěna bez oken, která je opatřena bosovaným zdivem. Stavba z červeného pískovce obsahuje přízemí a 3 podlaží. Přízemí sloužilo jako sklep k uchování dobrého vína z vinic oblasti Ottrott. První poschodí obsahovalo funkční krb a pec s kuchyní a služebné komnaty. Ve druhé etáži, bohatě zdobené románskými plastikami se nacházel panský sál v pravém slova smyslu. Tato stavba je jedním z řídkých příkladů dochovaných donjonů v Alsasku a vůbec v celé východní Francii. Hradba obkružuje lokalitu společně s kruhovým donjonem postaveným v pol. 13. stol., na severozápadě je přerušena podkovovitou baštou schopnou flankování.


Lutzelbourg


- hradní staveniště je vymezeno pětiúhelným půdorysem, na východ je orientována brána, kterou kryje podkovovitá flankovací bašta. Kruhový bergfrit je vetknut do západní hradby a obrací se směrem k hradu Rathsamhausen. Tato stavba je datována do pol. 13. stol. Hradba je vystavena z bosovaného zdiva, která je proražena střílnami. Za stoleté války je hrad v r. 1370 zničen tlupami Angličanů a tlupami z Armagnacu. Je obnoven až okolo r. 1400. Ale zevní stěna paláce /severní/ je krásným příkladem panského paláce konce 14. stol. Palác o 2 poschodích na přízemí je osvětlen čtverhrannými okny z nádvoří a koruna zdiva paláce je zdobena slepou arkaturou. Plochostropá patra spočívala na konsolách dodnes zdobenými četnými erby.


- původní hrad byl založen alsaským hrabětem, velmi mocným pánem, ovládající oblast okolo Mont Saint Odile. Ale v r. 1114 je vyhnán Hohenstauffy a nachází útočiště na hradě Dabo. Rekonstruovaný hrad se stal centrem řízení pro celý region a když Hohenstaufové usedají na císařský trůn, stává se opravdovým říšským palácem. Okolo r. 1180 se hlavní město stěhuje do Obernai. Hrad je svěřen tedy jednomu ministrovi, jehož rod se stal velmi mocným, poněvadž financovali abatyši opatství Mt. Saint Odile. V r. 1197 alsaský hrabě zničil hrad Hohenstauffů. Od r. 1232 biskup ze Štrasburku se pokusil zabrat vlastnictví císařského rodu. Ale nakonec hrad zůstává v císařském držení. Po těchto episodách hrady ztrácejí na zajímavosti a stávají se majetkem několika rodů. Ve 14. stol. je Lutzelbourg zničen a rekonstruován ve 2 periodách. V r. 1424 je hrad podstoupen Hohenstauffům, kteří jej chtěji věnovat burgundskému vévodovi, Charlesovi le Téménaire. Biskup jej tedy nechává zastavit. Lutzelbourg je ještě obydlen v 16 stol. Definitivně zničen, jako mnoho alsaských hradů, je během 30-tileté války.


4.fáze hradů Ottrott


- vykopávky dokazují, že na konci 11. stol. jeden válečník opatství Hohenbourg-Mont St.Odile staví hrad ze dřeva na kamenných základech. Po r. 1115 v majetku opatství, páni z Lutzelbourgu jsou ve službách alsaského vévody. Opravují spálený hrad na poč. 12. stol. Kolem r. 1200 se rod pouští do stavby podle nových vojenských principů na základě teritoriální politiky Hohenstauffů. Během pol. 13. stol. se rod rozděluje mezi 2 tábory, kteří se střetnou a jedna část zakládá nový hrad. Dvě části mají tedy společnou historii, více či méně autonomní, do doby než se opět stanou majetkem pánů z Rathsamhausenu na konci 16. stol.


St. Ulrich /Grand Ribeaupierre/


- hrad vystaven na horském hřebenu v nadmořské výšce 520m nad městem Ribeauvillé. Jako opevněné místo je lokalita využita již od prehistorie. Ve zmínce „castrum Rapoldestein“ v r. 1084 se jedná o současný St. Ulrich.

- okolo r. 1150 vystaven románský palác, jehož fasáda se obrací k východu a je proražena malými románskými pravoúhlými okny zdobenými palmetami. Palác obsahoval krb se zachovalými románskými sloupky. Tyto architektonické detaily se datují na konec 11. stol. nebo pravděpodobněji zač. 12. stol. K paláci se připojuje před r. 1200 v SV úhlu čtverhranný bergfrid s bosovaným zdivem. Druhý hrad byl založen na zač. 13. stol. a obsahoval pravoúhlý palác, v dnešní době nazýván – Sál rytířů - je vystaven v románském slohu okolo r. 1200 se 7 dekorativně ztvárněnými združenými okny na východě. Proti němu se nachází pozůstatky románské kaple Sv.Ulricha, která v 15. stol. dala hradu jméno. Druhá obytná věž, přestavena ve 14. stol. byla vztyčena na západě okolo r. 1200.


- hrad vystavěl císař v 11. stol. V r. 1084 jej Jindřich IV daruje kostelu v Bale, ale v r. 1114 ho Jindřich V zabírá zpět, protože ho nezbytně potřebuje. V r. 1162 jej Fridrich Barbarossa vrací kostelu, ale je to jen projev svrchovanosti. Je stále držen vazaly císaře, kteří z něj od 13. stol. dělají centrum panské moci. V r. 1287 obléhán králem Rudolfem Habsburským. V r. 1435 vysvěcena kaple sv. Ulricha biskupem z Bale. Na hradě je postádka ještě během 30-tileté války, ale v tomto století je později hrad opuštěn.


Haut-Ribeaupierre


- zaujímá konec plochého vrcholu v nadmořské výšce 645m.

- velký kruhový bergrid ze 13. stol. vystaven v místech potencionálního útoku, palác postaven za ním. Na konci 13. stol. nebo na zač. 14. stol. je hrad zvětšen. Je připomínán poprvé v r. 1254 v rukou jedné větve rodiny z Ribeaupierre. Uzpůsoben střelným zbraním na konci středověku, zdá se být opuštěn od 16. stol.


Girsberg


- usazen na vysoké izolované skále na konci hřebene v nadmořské výšce 528m, jeden z nejkrásnějších výtvorů 13. stol. Z dálky dává ilusi velkého monumentu.

- rozvážný výběr místa a znalost vojenského umění dělají z tohoto malého hradu velkou realisaci

- jednoduchý plán: pentagonální donjon obrácen břitem proti místu potencionálního útoku a kryje obytné části umístěné za ním. Bosované zdi věže, malý počet obránců nutných k obraně hradu

- pevnost založena pány z Ribeaupierrre okolo pol. 13. stol., možná ve stejné době jako Haut-Ribeaupierre, v r. 1288 poškozen bleskem, v r. 1316 jej Riebeaupierrové mění s rytíři z Girsbergu za jejich dědičný hrad ve Val de Munster.

































 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA