Jdi na obsah Jdi na menu
 


Katarské hrady

12. 1. 2007
 

Katarské hrady


Jiří Hoza


Francie se administrativně člení na 26 regionů, a tyto se dále rozdělují na 100 departmentů /včetně 4 zámořských v bývalích francouzkých koloniích/. Běhěm expedice jsme se pohybovali v krajích Languedoc-Roussillon, Midi-Pyrenées/ a projížděli jsme departmenty Aude a Ariége, které získali své jméno, stejně jako většina ostatních departmentů ve Francii, podle protékající řeky.


V předhůří Pyrenejí se na francouzském území v pohoří Corbieres nachází na relativně malém území /cca 70x40 km/ asi 35 hradních zřícenin, které díky svým polohám a krajinnému uložení dokáží chytnou za srdce nejenom hradology, ale také širokou laickou veřejnost.

Toto území bylo už od 10. století „jablkem sváru“ mezi Aragonií a francouzskou královskou doménou a střídavě patřilo jedné i druhé straně. Díky četným válkám, které zde probíhaly a nutností opevňovat strategické výšinné body, dnes máme možnost obdivovat dochované hradní relikty v překrásné přírodní scenérii. Fortifikace se uplatnily nejenom za bojů o území mezi Francií a Španělskem, ale významně také v době křížových výprav severofrancouzských feudálů proti albigenským – katarům. Z počátku 13. století si hrady přenesly pojmenovaní do dnešních časů – nazývají se hrady katarskými. Pohledem na fantastické hradní stavby, středověká města a vesnice, zasazené do skvělé krajiny, vyvstane na mysli myšlenka o lidské nabubřelosti a ješitnosti, kdy byla počátkem 13. století zlikvidována kulturně nejvyspělejší lidská civilizace celé Evropy. Jenom proto, že disponovala bohatstvím větším, než měl francouzský král. Důvod křížových výprav – kacířství v této oblasti a jeho potření – byl, jako již mnohokrát v historii - pouhou záminkou k vraždění a rabování. Kataři byli za přibližně padesátiletého trvání křížových výprav vytlačeni, upáleni či nuceni konvertovat na katolickou víru. Byly zmasakrovány 2/3 obyvatelstva Occitánie, jak se také tato oblast nazývá. Odpověď papežského legáta při obléhání města Beziers na otázku velitele, jak mají vojáci rozpoznat katary od katolíků, kteří společně v míru ve městě žili: „Pobijte je všechny, Bůh už ty své pozná“, hovoří za vše. Bylo zavražděno 20 000 obyvatel města, včetně žen a dětí, z toho 7 000 přímo v katedrále….

Článek se zabývá popisem 8 hradních zřícenin, které jsme měli možnost společně s některými členy pobočky navštívit, snaží se ucelit informace o těchto objektech a podat zájemcům o tyto hradní stavby pomocnou ruku při event. výpravě za poznáním do oblasti francouzského Languedocku.

Sami, nadšeni touto oblastí, chystáme další pokračování zkoumání ostatních hradních zřícenin této oblasti.


Gruissan

Durban-Corbiéres


Hrad dominující nad stejnojmennou vesnicí leží v srdci pohoří Corbiéres. Zachována je fasáda paláce s okny ze 16. století.

Aguilar


Leží 3 km severně od města Tuchan. Zříceniny hradu vypadají jako koruna na skalnatém vrchu ve výšce 321 m.n.m. obklopené vinicemi.

Hrad je poprvé uváděný v majetku hraběnky Fonollede v r. 1020. Z nejstarší části hradu je zachováno jádro mnohoúhelníkového půdorysu s donjonem. Hradba je z tesaného, pečlivě opracovaného a na sebe vázaného kamene. Toto kvádříkové zdivo je datované do 12. století. Předsunutá románská kaple, zasvěcená světici sv. Anně, se nachází asi 40 m západně od původního jádra a dosud má zachovanou kryptu i s úzkým románským oknem.

Ve druhé polovině 13. století patří hrad pánům z Termes. V r. 1210 je obsazený Simonem Montfortem za válek proti albigenským. Král Ludvík IX. sem v r. 1246 umístil

vojenskou posádku a důmyslně přestavěl hrad. Okolo jádra nechal vybudovat systém šesti flankovacích bašt, navzájem schopných postřelu a umožnil tak aktivní způsob obrany hradu.

Po několika útocích ze stran Španělů ve 14. století je hrad definitivně opuštěný v roce 1569.



Padern


Hrad se nachází na výrazné skále nad stejnojmennou obcí, chránil vstup do soutěsky Verdouble. Na vrcholu skály se dochoval polygonální, výrazně přestavený donjon. Hrad příslušel k opatství Lagrasse, který jej nechal mezi 9-16. stol. vystavět. Společně s hrady Peyrepertuse, Quéribus a Aguilar vytvářel obdivuhodnou obrannou linii.

Queribus


Hrad leží asi 4 km jihovýchodně od obce Cucugnan, kde se vypíná na vrcholku strmého horského bloku, a kde je již zdálky viditelný mnohoúhelníkový donjon se silnou hradbou.

První hradní věž zde byla postavena již v XI. století a původní části z tého doby se zachovaly na jižní straně současného mohutného donjonu. Ve XII. století jsou rozšířené hradby a vytváří se prvotní nádvoří hradu /dnes představuje prakticky třetí hradní nádvoří/, které ochraňuje bok prvotního donjonu od jihu. Ve XIII. století je pak postaven velký prostorný donjon mnohoúhelníkového půdorysu, jehož zdi mají tři až čryři metry šířky, a který zde stojí do současnosti.

Interiér donjonu obsahuje hlavní sál, disponující žebrovou klenbou o čtyřech čtvercových polích svedenou na střední nosný kruhový pilíř. Na jižní straně je k donjonu připojená věžička, ve které je ukryto šroubovité schodiště, které zajišťuje přístup. Pro potřeby útěku byla vyražena z hradní věže úniková podzemní chodba, která vyúsťuje na úpatí skaliska.

Ve XIII. století byla postavena ještě jedna hradební příčka na jihozápadě a ta vymezuje ještě jedno malé nádvoří na jihu u obytného traktu.

Hrad je uváděný v roce 1020, jako součást hrabství Besalu, ve XII. století je ve vlastnictví sira Parapertuse, pocházejícího z rodu Vicomtale. V roce 1255 je mu však hrad zabaven v bojích po křížové výpravě proti albigenským područím Languedocu a stává se v této době pevností krále francouzského. V roce 1473 přechází do vlastnictví Španělů. Pak se opět dostává zpět do francouzských rukou. Je renovován v XVI. století za knížete Joyeuese.


Peyrepertuse


Nachází se 3 km severozápadně od Duilhacu v pohoří Corbiéres. Rozkládá se na vrcholu mohutné skály, v nadmořské výšce 800 m, na strmém protáhlém skalním bloku vysokém od 30 do 80 m. Tento vápencový blok, na kterém je hrad vybudován, je dlouhý skoro 300 m a široký maximálně 60 m.

Stavba je stupňovitá, postavená ve dvou úrovních. V první etapě staví na zbytcích římského opidda /byly nalezeny mince a amfory/ na své severní hranici král Aragonský v 11. století první opevněný hrad. Zakládá dolní část Peyrepertuse, jehož obytná věž ukrývá Mariánský kostel, vysvěcený v roce 1115. Kostel je ukončen románskou apsidou osvětlenou pěti úzkými okny, použitelné i jako střílny. V polovině 13. století je kaple zvýšena, vyztužena opěrnou zdí a změněna na obrannou součást hradu. Vedle kaple je umístěná cisterna.

Dále západně po hřebenu se nachází předhradí o délce 120 m, z přístupové cesty kryté dvěma polokruhovitými dovnitř otevřenými flankovacími baštami. Zachované kamenné konsoly při koruně všech kurtin a zčásti zachované cimbuří dokládají přítomnost ochozu. Kurtiny na jihu jsou opatřeny 2 vysunutými prevety. Hřeben je ukončen baštou s ostrým břitem namířeným proti pokračujícímu skalnímu hřebenu. Na první pohled, vzhledem k výrazně výšinné poloze hradu, zbytečnou, ale jak bude popisováno dále dobytí další „horské pevnosti“ – hradu Montsegur – ne zcela nepochopitelnou. Šířka zdí předhradí je okolo 1.20 m a vzhledem k výšce skalního bloku, na kterém je hrad vystaven, spíše sloužila jako zeď proti vypadnutí.

Po kapitulaci v r. 1240 králi Francie – Ludvíku IX., zvanému Svatému, tento rozšiřuje stavbu o horní hrad a dokončuje tak nedobytnou pevnost, která se stává jížní hranicí Francie a společně s dalšími hrady /Aguilar, Queribus, Puilaurens a Termes/ vytváří síť opevnění a jsou nazývany „pěti syny města Carcasonne“. V některých dalších publikacích se můžeme setkat také s pojmem „set fils“, tedy sedm synů – navíc jsou připočítány hrady Querigut a Montsegur. Tvoří tak neprostupnou hráz v předhůří Pyrenejí a dokonalé opevnění hranice proti Aragonii.

Do vrcholové části trojúhelníkového tvaru, která byla postavena tedy až ve 13-14. století se dostaneme po schodech sv. Ludvíka a obsahuje kromě obytné věže a cisteren také kapli zasvěcenou sv. Jiří. Terén v této části hradu je velmi členitý s místním vertikálním převýšením od 7 do 10.5 m.

Hrad Peyrepertuse je ojedinělou hradní dispozící obsahující kromě nepřístupnosti hradního areálu také aktivní formy obrany /flankovací a břitová bašta. Vzhledem k extrémní poloze disponuje četnými cisternami.

Puilaurens


Hrad se nachází na výrazné vápencové skále v nadmořské výšce 697 m nedaleko obce Lapradelle. Jako pomyslná závora skála uzavírá údolí, ve kterém leží.

Nejstarší zmínka o hradu je v souvislosti s Annou Pous v období mezi 10. a 11. stoletím, uvádí se jako hrad svatého Vavřince /Saint Laurent/ v roce 986. Hrad byl vybudován někdy mezi lety 958 až 986 na hoře Ardit.

Z původního donjonu se dochovalo zdivo v základech druhé síně, který byl rekonstruován ve 12.-13. století. Má čtvercový půdorys se zaoblenými hranami jeho pláště.

Samotný donjon byl ještě ve 13. století opevněn pomocí menšího opevnění a jeho západní stěnu kryjí 1 půlkruhová a 1 kruhová flankovací věž. V základech donjonu byla vyhloubena do skály výpadní chodba, jež ústí ve skále na zapadním svahu hradu.

V kruhové věži opevnění – Tour de Madame Blanche - je v prvním patře zachovaná křížová žebrová klenba s jednoduchým přetínaným svorníkem. Společně s jižní věží předhradí je vybudována z bosovaného zdiva. Na jihozápadním okraji donjonu byla vyhloubena do skály objemná cisterna, kam byla svedena voda ze všech střech hradního jádra. V západní kurtině opevnění hradního jádra mezi oběma flankovacími věžemi jsou v síle zdiva zbudovány 3 prevety, jež vyústˇují při patě západní hradby.

Hrad byl v letech 1211-1212 obléhán Simonem de Montfort za válek proti albigenským, dobyt byl ale až v 17. století Španěly. V roce 1258 dává král Ludvík IX rozkaz využít hrad k obraně jižní hranice Francie a v tomto roce zde jmenuje kapitána s posádkou 29 pochopů.

Kromě již zmiňované jižní věže předhradí, byla ještě vybudována k obraně předhradí věž východní, která svírá při svém jižním okraji výpadní branku, dodnes zachovanou i s ostěním. V celém obvodu předhradí je pěkně zachováno cimbuří a ochozy.

Velmi zajímavě je řešen přístup k hradu pomocí úzkého koridoru, připomínající slalomovou dráhu, v anglosaské literatuře výstižně popisovaný „zig zag systém“. Z našich podmínek známý systém pernštejnských koridorů je zde doveden k dokonalosti. Jakékoliv místo přístupové cesty je dobře přehledné z výše uložených věží a opevnění hradu a umožňuje tak dokonalé postřelování útočníků. Cesta vytvořená ve skalní průrvě je přepažena devíti zídkami, čím se přístup výrazně prodlužuje a navíc je ještě výrazně prudká.

Hrad Puilaurens je klasickým výšinným hradem, jenž naprosto dokonale využívá své polohy a navíc stavitelé dokázali mistrně využít znalostí fortifikační architektury /přístupová cesta, flankovací věže/, jež vytvořila z hradu v 9.-16. století nedobytnou pevnost.


Usson

Zříceniny hradu nacházející se na výrazné skále nad soutokem řeky Aude a horské bystřiny Bruqante, ve středu vísky Usson-les-Bains. Dochovaly se hradby pentagonálního donjonu a dvou bran. První zmínka o hradu je z r. 844, kdy je darován Argilem, synem hraběte Bery z Razés synovi Berovi II. Je prvním hradem hraběte z Cerdagne v r. 1095. V 13. stol. je rekonstruován pány z Alionu, vazaly hraběte z Foix. Páni z Alionu užívali titul vikomtů. Bernard z Alionu a jeho otec Arnaud se spojili s křižáky v r. 1226. Bernard sice učinil vazalský slib věrnosti Ludvíku VIII. francouzskému, ale žení se se sestrou Rogera-Bernarda II z Foix, Esclarmondu, která později konvertuje k „dokonalím“ a podporuji katary v této oblasti. Po dobytí Montseguru se na hradě ukrývají 4 „dokonalí“ a byl zde údajně převezen poklad z Montseguru.


Querigut


Zříceniny nejjižněji položeného katarského hradu nacházejícího se nad stejnojmennou vesnicí. Skalní hrad náležel do vlastnictví Bernarda z Alionu. Dochován donjon.






Montaillou


Hrad hraběte z Foix se nachází nad stejnojmennou vesnicí. Hradní vrchol tvaru protáhlé ostrožny má na severním konci zachovány zříceniny donjonu obdelníkového půdorysu, jehož zdi se dochovaly do výše 2. patra. Přízemí je opatřeno po obvodu pravidelně rozmístěnými střílnami, umožňující kvalitní postřel okolí donjonu.


Lordat


Na výrazném kopci, dominujícímu hornímu údolí řeky Ariége, jsou vystavěny 3 koncentrické hradby, přičemž poslední obepíná pravoúhlu donjon, který se vypíná na nejvyšším bodě kopce. Byl klíčovým místem hraběte z Foix. Hrad patřil do majetku pánů z Lordat už roku 1034. Hrad byl obsazen francouzským králem v r. 1226. Sloužil jako útočiště katarů po r. 1244 po kapitulaci Montseguru. Koncem 13. stol. byl zabrán aragonským králem, restaurován po r. 1295.


Miglos


Hrad byl vybudován nad vsí Capoulet na strategickém skále, vévodícím údolí Vicdessos řeky Ariége v nadmořské výšce 750 m.n.m., chránící cestu z Arquizat do Baychon. Do hradby o čtyřúhelníkovém půdorysu jsou vetknuty 2 pravoúhlé, čtyřhranné věže částečně schopné flankování. V nejvyšším bodě staveniště byla vybudována velká obytná věž. Hrad byl založen pány z Miglos, vazaly hraběte z Foix, počátkem 12. století. Byl rekonstruován v r. 1320.



Roquefixade


Hrad je vystavěn na výrazné vápencové skále v nadmořské výšce 1001 m.n.m, první zmínky o hradu jsou z 11. století. Současný hrad je složen ze dvou částí – horního hradu /hradního jádra/ a dolního hradu – předhradí. Byl vybudován ve 13. a 14. století na skalním bloku, malou plochu stavitelé rozšířili použitím odlehčovacího oblouku, na kterém byla nastavěna hradba paláce. Vstup do předhradí byl bráněn pomocí dvou bran, které byly opatřeny padací mříží. Do samotného jádra se vstupovalo branou s padacím mostem, brána byla zaklenuta žebrovou klenbou /dosud zachované patky s částí žeber a sedile pro vrátného/.

Hrad pánů z Villemur, vasalů hraběte z Foix, připadl po křížové výpravě proti albigenským, králi, který jej využil jako jižní hranice království.



Montsegur


Vypíná se na vysokém homolovitém kopci na vápencovém suku v nadmořské výšce 1209 m nad stejnojmennou obcí. Hradba je vystavěná na obvodu vrcholové části kopce.

Hradba vymezuje nádvoří hájené pravoúhlou hradní věží /donjonem/. Hradební zeď uzavírá plochu nádvoří cca 700 metrů čtverečních. Okolo vydlážděného nádvoří byly uspořádány třípatrové budovy. Na východě přechází hradba do štítové zdi 4.2 m silné. Na západním okraji stojící donjon obsahuje v přízemí cisternu o přibližném obsahu 50 m kubickým a jednu místnost, která je osvětlena pěti úzkými okny. Schodiště spojuje tuto prostoru s prvním patrem, kde je velká panská síň osvětlena pomocí čtyř úzkých oken. Poslední patro donjonu má jediný otvor do nádvoří.

Hrad vešel do povědomí jako poslední útočiště katarských kněží, tzv. „pairfait“ – dokonalých. Z tohoto důvodu bylo podniknuto další tažení severofrancouzské šlechty, aby tuto inteligenci katarů s konečnou platností zlikvidovala. Obléhání hradu započalo v 1243 a přesně po 10-ti měsíčním obléhání byl hrad dobyt armádou čítající 6 000 mužů.

Vzhledem k extrémní výšinné poloze hradu by se dalo předpokládat, že obléhatelé budou pouze kontrolovat přístupové cesty a vzhledem k absenci studni, budou obránci hradu nuceni časem kapitulovat. Opak byl pravdou. Hora, na které je Montsegur postaven je v podstatě dvojhorou a hrad je spojen úzkou skalnatou šíjí s druhý vrchem. Ve vzdálenosti asi 70m od hradu je druhá skála a nebyla kupodivu bráněna žádnou předsunutou fortifikací. Obránci spoléhali na nepřístupnost terénu a popravdě řečeno, ani se jim při pohledu zdola na hrad, nemůžeme divit. Křižácká vojska najmula baskické žoldnéře – zkušené horolezce, kteří nejenom, že na druhou skálu vyšplhali, ale navíc pod vedením zkušeného válečníka – arcibiskupa z Narbonne – postavili prak sestrojený na míru a složili jej přímo proti hradu. Je dosti nepochopitelné, že posádka hradu je nechala dosti dlouhou dobu bez povšimnutí a s výpady proti obléhatelům započali až když byl prak postaven a místo dobře střeženo. Montsegur byl tedy dobyt silou, navíc velkým obléhacím strojem. Po dobytí hradu byl nabídnut posádce život, pokud se zřeknou katarství a přijmou katolickou víru. „Pairfait“ však odmítli a v počtu asi 250 katarů byli upáleni na louce dole pod hradem. Tímto činem dostalo katarské hnutí největší trhlinu a v podstatě se již nevzpamatovalo.


Puivert


Hrad stojí na výrazné příkré plošině nad stejnojmennou obcí. První hrad zde stál již ve 12. nebo nejpozději na počátku 13. století.

Hradní věž /donjon/ je vysoká 35 m, původně pozdně románská stavba byla roku 1310 rozsáhle rekonstruována – obsahuje přízemí a 3 podlaží. V části přízemní je klenba valená, zbylé 3 podlaží nesou žebrové klenby s plastickými svorníky. Žebra jsou svedena na figurální patky, které jsou v posledním patře zdobeny postavami 12 hudebníků /odtud název sál hudebníků/.

Hradbou obehnané nádvoří hradu má plochu přibližně 45 x 80 m a je opevněno soustavou flakovacích válcových věží a v jižní kurtině také hranolovou věží. Průjezdní hranolová brána je ze stran chráněna dvěma flankovacími věžemi, které jsou částečně vyzděny bosovaným zdivem.

Nekryté rozsáhlé volné prostranství umožňovalo postavit obléhací válečné stroje.

Coustaussa

Pevnost Coustaussa byla vybudována v r. 1157 nad údolím Sals, k ovládnutí průchodu začátku pohoří Corbieres a údolí Aude. Byla obsazena bez boje Simonem Montfortem v r. 1211.


Arques


První písemná zmínka o Arques je z roku 1011, kdy na hrad získal pravomoci Amiel d´Arques. Po hradě Termes kapitulovali před armádou Simona de Montfort obránci Arques při křížové výpravě proti albigenským.

V r. 1217 se Beranger d´Arques, důvěrně známý pana Guilhaume de Peyrepertuse, uvádí jako katarský pán na Arques. V r. 1231 se Pierre de Voisins, poručík Simona z Montforu, stal novým držitelem Arques. Tak tento představený křižácké armády získal jeden z největších majetků v celém Languedoku. Koncem 13. stol. Gilles de Voisins, následník Pierra de Voissins, nechal postavit donjon v r. 1280.

V r. 1316 Gilles II de Voissins pokračoval a dokončil výstavbu hradu Arques. Přímý rod Voissins dÁrques vymřel po meči v r. 1518 a přešel sňatkem na rod Viscount Jean de Joyeuse. V r. 1546 přišli do Arques Španělé a vypálili hrad i vesnici. V r. 1575 obléhali hrad a rozbořili donjon. Historickou památkou je Arques od r. 1887. Donjon je přístupný veřejnosti od r. 1910.

Lastours


Asi 15 km severně od města Carcassonne nese strmý horský vrchol čtyřhrad Lastours. Hora je vymezená údolími říčky l´Orbiel, přítokem řeky l´Aude, a bystřinou Grezilhou. Od severu na jih se hrady nazývají: Cabaret, Tour Régine, Fleur-Espine, Quertinheux.

Před křížovými výpravami proti albigenským existovaly hrady tři: Cabaret, Fleur Espine a Quertinheux. Později král přistavil ještě Tour Regine a ukončil opevnění celého hradního hřebene.

Páni z Cabaretu jsou uváděni už od počátku 11. století. Počátkem 13. století je Lastours

v majetku Petra Rogera. V letech 1209 a 1210 se hrad ubránil Simonu z Montfortu. Přes

podporu pánů „katarským“ je tento zabaven záměnou za jiný majetek, na hrad král

usazuje vojenskou posádku.


Cabaret je vybudovaný na kraji srázu, přístup do hradu byl bráněn barbakánem. Na nejvyšším místě hradního vrchu byla vybudována hradní věž pětiúhelníkového půdorysu nasměrovaná břitem proti ostatním hradům. Šroubovité schodiště v síle zdiva vede do velké místnosti v patře, která byla zaklenuta žebrovou klenbou. Obytné místnosti hradu jsou v zákrytu za věží. Na severu a západě je nádvoří obehnáno hradbou, dodnes zachovaný ochoz, podepřený kamennými arkádami. Komplex hradu se rozkládá na ploše o délce 55 m s maximální šířkou 20 m. Kaple, jejíž přesná polohu není známa, byla zasvěcená sv. Kateřině. Cabaret zde stál pravděpodobně již ve 12. století, jeho současný vzhled odpovídá období okolo roku 1200.


První psaná zmínka o hradu Tour Régine je z roku 1243. Válcová věž o kruhovém půdorysu má vnitřní průměr 5m, střílny brání úžinu směrem k severu, tedy převážně k hradu Cabaret. Věž je rozdělená na čtyři plochostropá patra, která jsou přístupná přes schodišťovou věž přistavenou k věži šnekovitým schodištěm. Poslední patro je ukončeno kupolí, v přízemí věže je zachovaná cisterna. Hrad byl přistaven až za královské éry, v době držení Ludvíkem IX.

Fleur-Espine nebo též Surdespine je zřejmě nejstarším ze všech čtyř objektů a představuje detailní přehled architektury 12. století. Donjon je mnohoúhelníkového, téměř pravidelného půdorysu. Obytné místnosti jsou osvětlené přes románské okno. Cisterna je v dolní části obytné věže. Kurtina o celkové délce 25 m uzavírá nádvoří.


Quertinheux zaujímá strmý izolovaný horský vrchol, jehož podloží má vliv na půdorysné uspořádání hradu. Okrouhlá hradní věž obsahuje podobně jako Tour Régine schodišťovou věž, má tři plochostropá podlaží. Přístupová cesta je zčásti vedena v zesílení hradby s arkádami.


Teze uváděná v článku „Katarské pevnosti a jejich pád“ v občasníku Militaria o tom, že původní byl hrad pouze jeden a zbylé hrady byly vystavěny jako obléhací, se jeví jako velmi nepravděpodobná a neopodstatnělá.

Termes


Hrad se nachází na výrazném kopci nad stejnojmennou obcí. Představuje velkou zříceninu hradu na půdorysu nepravidelného pětiúhelníku. Hradby jsou široké 1.5 až 2.2 m severně a 2.6 až 3 m na jižní straně. Jádro hradu je opevněné věncem hradeb s hranou na severozápad a jihovýchod, okrouhlou věží o průměru 9.4 m se zdmi silnými 1.6 m. Severovýchodně je menší okrouhlá věž s bosovaným zdivem.

Místnost v donjonu zaklenutá valenou klebou, zčásti již zřícenou, je směrovaná severojižně – původně snad kaple, v patře má dobře zachované románské okno s křížovou střílnou či oknem.

Poprvé je hrad uváděný v roce 1084 v souvislosti s Petrem Olivierem, pánem z Termes, vazalem hraběte z Carcassonne. Roku 1100 je uváděný jako léno hraběte z Carcassonne. V roce 1163 Raymond de Trencavel, vikomt z Carcassonne, rozděluje věže, obranu a podřízenost mezi nájemce Viléma a Raymonda z Termes. V tomto čase neshod je k roku 1210 hrad se strategickou polohou dlouho v držení Katarských. Po čtyřměsíčním obléhání hradu za pomoci obléhacích strojů je posádka vyležena a donucena ke kapitulaci.

Z kasteologického hlediska je zajímavá přítomnost předsunutého hradu Durfort, sloužícího jako první nárazník případného ataku hradu. /vzdálený asi 3 km od hradu Termes/




Literatura: Charles Laurent Salch – Dictionnaire des chateaux et de fortifications du moyen

age en France

Lucien Bély – Connaitre les Cathares, 1999, Lucon

Michel Aué – Le Pays Cathare 2001, Toulouse


Internet:www.cathares.org

www.militaria.cz/index.php?ac=clanek&idcl=77&idkat=4&uin=35bf24ffa13d